| Hazard má v sobě cosi klasického, takže je nezávislý na čase a politickém uspořádání. Ve všech hospodách všude se hrají hry. Speciální varietou může být soubor her, kterým říkáme "Žižkovská špeluňka". Pivo jak křen, Voko bere, Plátýnko. Klobása. Zabíjačka. Harmonikář. Ovar. Moje teta tvoje teta. Malá dává. Dejte mu zahrát pane inspektore.
Chlapci v bekovkách, kostkovaných košilích se šátky kolem krku. U staropražských her člověk chvílemi neví, jestli se ocitl v první republice, v socialismu nebo v dnešním kapitalismu. Lidový hazard, nepodléhající žádné instituci, tady prostě je. Ale hospodské hry nejsou jen v Praze.
